Začátek byl takový, že si Mick všimnul malého napětí na akumulátoru, těsně po jízdě. Hodnota se pohybovala kolem 12.3 V u tři měsíce starého akumulátoru po přibližně sto kilometrové jízdě. Vypadá to, že Jawa prostě nedobíjí. Ale kde bude problém? Vadný regulátor jsem zavrhnul téměř ihned, je to totiž regulátor buzení alternátoru + 3f usměrňovač a tam se prakticky nemá co pokazit, resp. ne tak pravděpodobně jako zkratovací regulátory pro alternátory s permanentními magnety (většina motorek) kde se přebytečná energie mění v teplo a regulátor většinou umře na nedostatečné vyzařování tepla.
Měření rotoru alternátoru
Při měření napětí akumulátoru se zapnutými světly a okolo 3000 RPM bylo napětí přibližně 12.5 V, což je velmi málo (mělo by být asi 13.8 V). Přitom budicí proud do rotoru alternátoru byl v pořádku. Zaměřil jsem se tedy na proměření 3f statoru a hle - problém nalezen!
Stator je zapojen do hvězdy (X-Y-Z) s vyvedeným středem na pinu s číslem 86. Aby byla identifikace vadného vinutí co nejpřesnější, je třeba měřit každé vinutí zvlášť, tedy proti středu - označme jej jako S.
Všiml jsem si, že spojka na motorce se "vypne" až při úplném zmáčknutí spojky + chybí vůle na spojkovém lanku. Začal jsem tedy tento problém řešit, neboť při delším zmáčknutí spojky začíná bolet zápěstí a obecně to není zcela pohodlné (nutnost zmáčknou páčku až na doraz).
Při demontování páčky, resp. čepu co ji drží v držáku na řídítka jsem byl překvapen.
Nějaký KOKOT (pravděpodobně absolvent fakulty strojní nebo ekonomiky) vyvrtal vedle díry pro čep další díru a prostor mezi nimi propiloval. Vznikla tedy jakási pseudodrážka, ve které se čep volně pohyboval.
Trocha úvodu - Pepa Sršeň je velkým hitem nejenom v Autosalonu na Primě, kde testuje motorky, ale hlavně také na internetu a mezi motorkářskou komunitou obecně. Má také za co - bývalý stunt rider a držitel 8 světových rekordů (např. jízda po předním kole rychlostí 234 km/h), dnes pořádající svou motoškolu a také testujíc motocykly. Je to opravdu skvělý jezdec a pohodový řízek, bohužel má i stinnou stránku. Mnohdy vysloví nějaké technobláboly, kterým bohužel spousta řidičů (těch popírajících racionální logiku) věří ať se děje co se děje - ještě aby ne, tvrdí to přeci sám Sršeň! Já osobně tedy doufám, že to říká jenom tak, a sám tomu nevěří, protože občas je to opravdu nonsense. Pojďme se nyní na pár takových věcí podívat.
Science bitches!
První je tvrzení, že motorka se řídí pouze přenášením váhy a nikoliv rukama, tj. zatáčením pomocí řídítek. Tohle tvrzení padne v čase cca 4m40s následujícího videa:
Jak je tomu doopravdy? Řídí se motorka jenom naklopením? A co to vlastně to naklopení je?
Tyto multimetry jsou pověstné svou nespolehlivostí - většinou selžou propojovací kabely mezi deskami a nebo FRB konektory. Často se však stává, že se multimetr při provozu jen tak zasekne. Na vině jsou zvláštně chovající se TTL obvody TESLA (TEchnika SLAbá). Pravděpodobně za to může rozdílná teplotní roztažnost křemíku a použitého materiálu na výrobu pouzder (po 40 letech). Při zahřátí pak můžou vzniknout různé studené spoje, případně přímo poškození čipu.
Vystřihané staré obvody
Rozhodnul jsem se tedy co nejvíce obvodů nahradil novými CMOS, řady HCT (TTL kompatibilní).
Delší dobu si stěžuji na málo světla při osazování PCB SMD součástkami. Bohužel standardní žárovky nedokázaly uspokojit mou potřebu dostatečně silného a koncentrovaného světla. Koupil jsem tedy 100W LED pole (studená bílá) i s čočkou a upevňovacím rámem.
Pochopitelně takto výkonný zdroj světla (polovodičový) již potřebuje adekvátní chlazení. Vzal jsem tedy chladič z nějakého Athlon64 a udělal do něj díry + závity na upevnění LED pole.
Při menším úklidu jsem našel zářivkový předřadník pro jednu zářivku a ke vší náhodě i nějakou 40 cm zářivku. Byl to jasný signál udělat z toho nějaké mini svítidlo. A jelikož světla na pájení není nikdy dost, tohle hi-tech svítidlo jsem umístil pod poličku s laboratorním zdrojem.
Podařilo se mi ukořistit odporovou dekádu od Metry, ročník 1972 s rozsahem do 100 kΩ. Je to již novější kompaktní typ, který má ovšem i své neduhy. Používá totiž otočné přepínače s postříbřenými kontakty - stříbro se po čase pokryje vrstvou sulfidu stříbrného. Starší typ dekády používal standardní otočné přepínače s mosaznými kontakty - tam to nebylo tak kritické.
Odporová dekáda
Sulfid stříbrný má značný měrný elektrický odpor a dochází pak k blbnutí dekády (převážně na nižších rozsazích). Bohužel přítlačná pružina na zkratovací kontakt má příliš malou sílu na obroušení sulfidu pomocí několikanásobného točení přepínačem a tak je třeba dekádu rozdělat a ručně vyčistit.
