První jízda na moto

Začala opět další motorkářká sezóna a jakožto čerstvý držitel řidičského oprávnění A bych se měl už pomalu začít seznamovat s jízdou na motorce. Jelikož zatím vlastní stroj nemám (ale už je na cestě z IT), tak mně kolegové motorkáři nabídli pujčení svých vlastních strojů (na takové to domácí ježdění).
Začal jsem tedy na něčem menším, a tím je Honda Rebel 125 ccm od Tyfa.

Honda Rebel 125 ccm ročník 1997

Kupodivu začátek (téměř po 5 měsících nesezení na stroji - motoškola) nebyl zase až tak komplikovaný. Na stroj jsem si zvyknul do dvou minut (základní ovládání) a mohl jsem vyrazit do ostrého provozu, vyzkoušet si to správné klopení do zatáček s drhnoucíma stupačkama o asfalt...
Tyf říkal, že to víc než 80 s proti vítrem nejede, s vítrem v zádech prý max. 105. Mně osobně se z toho podařilo vytáhnout (na čtverku) cca 115 km/h s bočním vítrem proti směru jízdy, i když jsem měl už pocit, že ten motor vyskočí a já zbytek cesty pujdu pěšky).
Navštívil jsem jednoho bráchu, druhého bráchu, pojezdil okolní vesnice a večer opět stroj vrátil.

Zase až tak malý stroj to není!

Druhý den ráno se nabídnul další kamarád, že mi pučí jeho brutální Suzuki Intruder 800, r.v. 1992.
První jsem se ho zeptal, jestli si nedělá srandu, protože vím, jak ho zbožňuje (a motorky se přeci nepujčují, že?!). Že prý ne, a já se tedy vypravil do jeho garáže pro tento ďábelský stroj.

Suzuki Intruder 800

Po nastartování jsem začal mít pochybnosti, jestli ten výfuk není pouze kus trubky, protože ten kravál co to vydávalo byl neuvěřitelně hlasitý a zároveň velice příjemný (vyvrtaných několik děr, ať to dává kurňa řádný zvuk!). Následovala první maličká projížďka kolem čtvrti s varováním, že spojka je velice nakrátko a plyn hodně citlivý, což mělo za následek rozjezd až na třetí pokus (aneb strach je svině).
Po prvotní projížďce dobré, mohl jsem se teda vydat na delší cestu.

Ready to go

Jedu tedy domů, odbočuji do ulice, lehce víc nakloním a ejhle, řízení nějak ustřeluje! První co mě napadá, že kolega po dlouhé zimě nedofoukal pneumatiky, jedu tedy na benzinku potvrdit domněnku - a byla správná!
Přední pneumatika papírově max. 290 kPa, měla 90 kPa! Dofoukáno na 220 kPa (jako v autě). Zadní nápodobně, ale byla na tom o něco lépe: 350/190/220.
Nafoukal jsem, nastartoval, obudil spící lidi v okolních domech (vážně rachot jak cyp!) a jel vyzkoušet zatáčení. Nyní už bez problému a stroj držel jako přibitý.

Následovala cesta za slečnou Markétou, která bydlí kousek opodál. Tyf zapůjčil helmu přesně její velikosti (bezpečnost přeci musí být!).
Kolega, jenž stroj zapůjčil, sice jízdu s Markét komentoval slovy (při předávání klíčků) "Kurva Anubisu, jestli ju vyklopíš, přijdu ťa osobně uškrtit!". Prý dostane od M pusu za starostlivost :)))

M byla velice strojem nadšená, ale poté co jsem jí řekl, že to stroj můj není a že na něm jezdím teprve půl hodiny, vyvalila děsivý pohled se slovy "Ježiši, ale umíš to řídit, že jo?", načeč následovala menší přednáška o tom, že strach nesmí být, bo ten je příčinou všech nehod (ne nadarmo se říká, že kdo se bojí, nesmí do lesa).

Nasadili jsme přilby, nastartovaly mašinu pekelnou, usedli a vyrazili za bráchou kousek od Vlčnova. Jízda to byla parádní, mašina hezky chrochtala, lidé se otáčeli a my si užívali okolní krajiny (i přesto, že bylo poměrně hodně sychravé počasí, tak nás v krvi lehce zahříval adrenalin z požitku rychlé jízdy).

Intruder 800, Markys a já

Bráchovi jsem dopředu zavolal se slovy "ty, za chvílu sa stavím, asi to poznáš že jsem přijel". Taky že poznal, otevřel vráta a povídá "kurňa to je lepší než zvonek!".
Dlouho jsme na místě nepobyli, bo byla opravdu zima, a tak jsme jeli zase zpět, na teplý čaj.
Asi nejkurioznější situace nastala v zatáčce u Linea Nivnice, kdy jsem stroj klopil natolik, že málem stupačky už asfalt odíraly, načež v protisměru jeli 3 motorkáři a sériově nás zdravili... plné ruce práce s řízením jsem nakonec tou levou rukou také zamával, a všichni byli spokojení :)
Škoda jen, že si Markét rukavice nevzala, málem ji prstíky umrzly :)) Poučení pro příště, ty ty ty!
Příště ale raději v teplejším počasí...a snad už na vlastním stroji!

Po vrácení Intrudera jsem se vrátil opět k Rebelovi, a jel navštívit kamarádku do Mařatic (motorkářku, btw). Dali jsme menší projížďku, čaj, a pak zase zpátky do rodného města. Fotky nejsou, bo slečna byla natolik unavená z večerní kalby, že to prostě nešlo :D

Jízdu jsem zakončil projížďkou do Rudic, kde jsem cestou potkal Tyfa na jeho V-Stromu. Tož jsme sa pozdravili, zastavili, pokecali, vyfotili sa...

Honda Rebel, V-Strom a sám velký Tyf

Byl jsem napomenut, že ty dálkové světla mám v takto zataženém počasí vypnout, bo ty prý oslňuje - napraveno, cesta domů byla bez nich (přes den ale neoslňují).

Stroje vráceny, zbyly pouze boty, přilba a rukavice... už se nemůžu dočkat na vlastní mašinu.
Zvláštní poděkování patří kamarádům, co zapůjčili stroje, a respect+ slečnám, které měly odvahu na to sednout se mnou :)

Zbytek galerie je zde