Mám nyní motorku vybavenou Starkovou technologií!

Aneb i takhle by se dalo pojat, že mám magnet v srdci motoru.
Tony Stark po zasažení střepinami z jeho vlastní bomby vytvořil malý obloukový reaktor, kterým napájí elektromagnet umístěný v jeho hrudi. Generovaným magnetickým polem poté drží kovové střepiny (feromagnetické - pokud ne, tak používá měnící se magnetické pole a využívá vířivých proudů) dále od srdce.

Ironman oblek a Tony Stark

Jelikož mám po poslední vyjížďce podezření, že se mi ulomily kamínky na jedničkovém kolečku (a nebo se uštíply), tak tyto úlomky nejspíše plavou v oleji.

Pokud by se stalo, že by se úlomky dostaly k ozubeným kolům, vedlo by to k destrukci převodovky, a možná i celého bloku motoru, což by mělo sekundární následek, a to je okamžité zablokování zadního kola s následným pádem.

Sice mé řešení není natolik elegantní jako Starkův obloukový reaktor, nicméně funguje taky. Koupil sem 2 kusy neodymových válcových magnetů o průměru 18 mm a výšce 5 mm. Remanence každého z nich je 1.25 T, což už je pořádné pole. Pro zvětšení objemu magnetického pole jsem použil dva magnety vedle sebe a přicvaknul je na výpustný šroub oleje.

Dva neodymové magnety

Šroub bude takto k sobě přitahovat feromagnetické částečky v oleji (v mém případě nejspíše úlomky z kolečka) a držet je pevně na místě.

Až přijedu domů, tak vypustím olej a ověřím, zdali jsou v něm nějaké kovové částečky. Je totiž také možné, že sem jedničkovou rychlost dostatečně nedokopnul a proto to při rozjezdu zachrastilo (stalo se ve dvou případech z asi 10).

Pozn. Všimnul jsem si, že na trhu existují přímo výpustné šrouby s magnetem. Možná si jej časem pořídím, ale myslím si, že neodymové řešení je efektivnější (ale nesmí se zahřát nad 80 °C, pak magnet přijde o remanenci - přestane magnetovat). Ve šroubech se proto používají feritové magnety, i když jsou výrazně slabší.